Třípodlažní objekt školy, který vymezuje jižní stranu Sladkovského náměstí, byl postavený v roce 1899 v neorenesančním stylu. Gymnázium Karla Sladkovského je jedna z nejstarších středních škol v Praze. Jejím přímým předchůdcem byla C. k. reálka na Žižkově, která začala výuku ještě v provizorních prostorách žižkovské radnice na Havlíčkově náměstí. Roku 1899 byla slavnostně otevřena budova na Sladkovského náměstí, postavená nákladem žižkovského obecního úřadu pod vedením architekta Jindřicha Motejla.

Objekt je součástí památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice. Památková hodnota objektu spočívá především v jeho celkové podobě, kvalitním architektonickém a materiálovém pojetí, v zachování prvků veřejného interiéru. Ve veřejných prostorách objektu je dochovaná dobová štuková výzdoba, původní dveře, schodiště a dlažby. Štuková výzdoba je v objektu postupně restaurována.

Oprava štukové výzdoby stropu schodiště spočívala nejprve v mechanickém odstranění malby ze stěn, stropů a štukatérské výzdoby, zpevnění méně poškozených míst a v provedení sádrových otisků, dle kterých se provedly šablony. Následovalo provedení oprav hran profilací nebo zdobných prvků restaurátorským způsobem za pomocí štukatérských špachtlí, cidlin a šín a doplnění poškozených míst ruční retuší nebo domodelováním chybějících částí ozdob. Restaurování štukových prvků zahrnovalo profilace vytažené na místě z vápenné maltové směsi s příměsí sádry jako jádrového kopyta, s vrchní úpravou sádrovou hmotou. Po vyschnutí sádrová hmota byla napuštěna fermeží nebo trenkem, který zajistí ochránění sádrové hmoty proti nasákavosti a vlhkosti ovzduší. Postup obnovy barevnosti spočíval v sejmutí druhotných nevhodných monochromních nátěrů, ve štukatérské obnově a doplnění poškozených částí, včetně trhlin v ploše stropu. Následovala stabilizace sádrové podložky napuštěním fermežovým trenkem a provedení výmalby a zlacení dle dochovaných fragmentů - zelené, růžové a šedomodré odstíny na štukové výzdobě, plocha stropu v slonové kosti orámovaná šedozeleným pásem, zlacení v kombinaci s bronzováním drobných detailů.

Interiéry v původním architektonickém detailu, řemeslném provedení a barevnosti mají pro vzhled stavby a pro uchování neporušeného interiéru budov velký význam. Zejména barevnost má značný podíl na celkovém výrazu interiéru objektu, jde o doklad dobového estetického cítění a vysoké kvality tehdejší uměleckořemeslné práce. Provedené udržovací práce přispěly ke zlepšení stavebnětechnického stavu interiéru budovy, k jejímu funkčnímu i estetickému zhodnocení a jejich provedení umožnilo návrat k autentickému vzhledu. Provedenými pracemi došlo k uchování památkové a vypovídací hodnoty dotčeného objektu.